TPT 2006 text: Marta Sylvestrová

PLAKÁT -originální způsob univerzální komunikace

Marta Sylvestrová
kurátorka Trienále plagátu Trnava 2006
Zdroj: katalóg TPT 2006

Je udivující, jak velké množství organizátorů, grafických designérů i publika v současném světě stále ještě zajímá, vzrušuje a okouzluje médium, jehož vrcholnou érou bylo dvacáté století. S novým tisíciletím jeho dominantní roli v šíření informací vystřídal interaktivní design virtuální reality nových médií a nových informačních technologií digitálního věku. Mezinárodní přehlídky plakátové tvorby jako je Trienále plakátu Trnava, založené relativně nedávno, v roce 1991, jsou však důkazem skutečnosti, že si plakát jako prostředek vizuální komunikace a výměny informací stále udržuje své výsadní postavení v šíření nových forem vizuální kultury. Svědčí o tom i letošní zájem o účast na slovenské plakátové přehlídce, kterou obeslalo 319 profesionálních autorů a 290 studentů výtvarných škol. Pro výstavu bylo v květnu výběrovou porotou vybráno 213 autorů v kategorii A a 184 studentů v kategorii B.

Naší snahou bylo prezentovat každého z jednotlivých grafiků kvalitním souborem prací, které dokumentují v maximálním možném výběru jeho designérský styl a neomezovat přihlášené kolekce na jednotlivá díla. Počínaje devadesátými léty je přínosem plakátové soutěže v Trnavě snaha podat maximální komplexní výpověď o tvůrčích osobnostech a nových talentech ve světě plakátového umění za poslední tři roky.

V čem spočívá efemerní kouzlo plakátu, útočícího na naše smysly rafinovanými prostředky, jimiž se snaží upoutat naši pozornost zrakovými vjemy, zasáhnout naši mysl chytrostí svých symbolů a proniknout k našim srdcím svým emotivním poselstvím?

Moc a síla plakátu oslovit originálním způsobem široké publikum bez rozdílu jazykových, státních i náboženských hranic spočívá v bezprostředním a okamžitém působení koncentrované vizuality slov a obrazů. Výhodou plakátu je nepříliš finančně náročná realizace, variabilita tirážních nákladů od několika výtisků po tisícové tiráže a snadné šíření bez omezujících celních formalit. Plakát je tedy sběratelsky atraktivním a k tomu ve srovnání s cenami volného umění každému zájemci o výtvarné umění dostupným artefaktem. Ať již je dílem vzniklým na základě konkrétní objednávky zákazníků a nebo autorským vyjádřením osobních pocitů tvůrce či jeho artistní, manýristickou nebo šokující snahou o propagaci své vlastní umělecké osobnosti a tvůrčího názoru, jeho účel zůstává stejný – podává autentickou zprávu o společenském dění v určitém daném okamžiku, kterým žije a pro který byl stvořen.

Obrazná symbolika úspěšných plakátů, řeč plakátových metafor, které se prezentují na mezinárodních přehlídkách, přechází do mezinárodního jazyka vizuální komunikace jako obecně platný vizuální kód, domyšlený a rozpracovaný v nejrůznějších variantách a použitý k nejrůznějším komunikačním účelům.

Zátylek kněze s rudýma ušima, známý ze slavného divadelního plakátu skupiny Grapus pro Théatre de la Salamandre, se objevil záhy poté, kdy získal Grand Prix v Brně, na pozdějších plakátových přehlídkách v rozličných variantách v doslovných i volných citacích, z nichž Oroszův politický plakát Tovarišči Adieu! posloužil jako výzva k odchodu sovětských vojsk z Maďarska.

Podobným způsobem, jakým jsou recyklovány plakátové obrazy, pracují tvůrci plakátů i s reklamními slogany, zrozenými například z billboardových kampaní nadnárodních společností.

V mnoha současných sociálních plakátech je patrná reakce na reklamní slogan: United Colours of Benetton. Poselství, totožné s filozofií společnosti Benetton a vyjadřující myšlenku: „Sjednocujeme různé světy, ale všem pomáháme uchovat si jejich neopakovatelnou identitu,“ použil izraelský designér Yossi Lemel v opačném významu, když na svůj plakát s fotografií vysoké zdi „chránící“ a přitom rozdělující palestinský a židovský svět umístil slogan ironicky změněný na United Colour of Beton.

Jak rozeznat v záplavě plakátových děl na mezinárodních výstavách ta, která nás osloví nejen na první pohled, ale uchovají a ponesou si intenzitu svých poselství i po letech navzdory rychle plynoucímu času oproti záplavě nových zpráv, takže se stanou jednou provždy proslulými vizuálními ikonami minulosti nebo součástí mezinárodního vizuálního slovníku obrazů, piktogramů a znaků?

„Nejlepší plakáty se podobají poezii,“ řekl před několika lety Seymour Chwast při rozhovoru s novináři v Brně, když měl jako předseda mezinárodní poroty vyjádřit kritéria, podle nichž byla vybrána oceněná díla. Mezi nejlepšími vybranými díly jsou vždy plakáty, v nichž je apelativním a masovému publiku srozumitelným způsobem zakódováno poselství o událostech a tvůrčích podnětech, které hýbou naším aktuálním vědomím a společenským pnutím. Ocenění získávají především plakátová díla, která obohacují naše estetické cítění formálními experimenty a posouvají hranice vizuální reality k neznámým dimenzím. Porušením pravidel zaužívaného vnímání umožňují objevovat nové formy vizuální komunikace. Vedle nich mají své stálé místo plakátová díla, respektující klasická pravidla, jejichž formální výraz vychází z ustálených principů, charakteristických pro autorův tvůrčí rukopis. Z jejich výrazu vyzařuje genialita mistrů plakátového umění v dokonalosti a grafické čistotě vizuálních symbolů a metafor. Plakátová díla působí humorem, upřímností tvůrčího výrazu, ale i záměrnou odpudivostí a ošklivostí ve snaze o zesílení účinku na veřejnost.

Nejen síla imaginace ale i síla plakátového poselství, ať je již sdělováno inovativními nebo tradičními formami, nalézají své opodstatněné místo na Trienále plakátu v Trnavě, které se snaží zaznamenat současný stav světového dění v oboru v jeho tvůrčí diverzitě a v otevřeném přístupu k rozdílným národním kulturám, tradicím a tendencím.